Učitel se musí sám rád učit a neodmítat moderní technologie

Doba se mění, věci se vyvíjejí, vznikají nové aplikace a vymoženosti, které byly před lety nepředstavitelné. Zdálo by se pochopitelné, že moderní metody a přístupy, které se aplikují v různých oborech kolem nás se promítají také do školství. Ovšem až na výjimky,  pro školství to úplně neplatí.  „I toto je jeden z důvodů, proč roste počet soukromých škol a rodiče přistupují i na individuální výuku svých dětí“, říká Ing. Kateřina Kašparová, Ph.D. Učitelka matematika a pracovnice Národního pedagogického institut ČR.

V českém školství je jedním z cílů Strategie 2030 „Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání …“. „Dáváme extrémní úsilí, aby se nůžky mezi žáky nerozvíraly. Snažíme se uměle vytvářet průměr. Ano, ČR patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi závislými na socioekonomickém zázemí žáků. Ale to neznamená, že budeme snižovat nerovnost za každou cenu. Neboli i za cenu, že opomeneme žáky nadanější, neboli angl..„gifted people“. Protože extrémní snaha rozevírá nůžky paradoxně o to víc. “, zdůrazňuje Kateřina Kašparová a poukazuje na růst počtu soukromých škol, tak i individuálního vzdělávání. V loňském školním roce bylo 5815 dětí vzděláváno individuálně, tedy 10x více než v roce 2012 a 279 soukromých škol, což je 6,6 % procent ze všech školských zařízení a jejich počet neustále roste tempem cca 30 nových škol ročně. Pokud by nebyla po jiném způsobu a především přístupu poptávka, nebude nabídka.

Rodiče chtějí pro děti nejen kvalitní vzdělání, ale také dobré prostředí. Čím dál více nalezneme ve studiích zaměřených na vzdělávání slovo „wellbeing“. Ale umíme s ním pracovat? Proč české děti chodí ze všech zemí OECD do školy nejméně rádi? Řada učitelů přistupuje k žákům z pozice moci, odmítají změny, stejně tak moderní technologie. Kde je osobní rozvoj, kde je to hlavní, co učitel má mít? Mít rád děti a sám se rád učit“, otevírá další problematiku Kateřina. Je potřeba změnit přístup k žákům, mají jiný vztah k technologiím, vyrostli v tomto prostředí a mají jiný náhled na svět a nemůžeme tvrdit, že jejich svět je horší nebo lepší, než byl náš. Prostě takový je. Ani plánované zvýšení mezd učitelů ke zlepšení situace ve školství podle Kateřiny nepřispěje. „Nelze zvyšovat peníze a doufat, že to je ten faktor, který mi přitáhne mladé učitele, zamezí fluktuaci a zaručí wellbeing. Vnější motivační prvek, kterým peníze jsou, trvá po určitou dobu a brzy dojde k bodu nasycení. A rozhodně to není prvek, který mi zajistí „wellbeing“ ve školách, ale přiláká možná i ty, kteří chtějí více vnějších motivačních prvků, prázdniny a poměrně krátká pracovní doba, ale bude zde i zmíněný předpoklad?“, ptá se Kateřina. Cítit se v prostředí dobře, jak z pohledu žáka, tak z pohledu učitele, je vnitřní motivační prvek, ten trvá. Pokud se někde cítím dobře, vykonávám dobře svoji práci,lépe se soustředím a učím. A nejde o předmět, ale o přístup. I matematika může být pohoda, pokud žákům vytvořím podmínky, z vlastní zkušenosti vím, že to je možné.

Máme možnosti i technologie. Ale je nutná změna. Setkala jsem se s tím, že pedagogové jsou spokojeni s neměnnou situací. Rozumím, změna vyžaduje energii, učení se, přizpůsobení se. Ale nechceme my toto po dětech? Nemáme jít příkladem?“, říká Kateřina, která dodává, jak je nesmírně důležité otevírat žáky k otázkám. „Otázka je důležitější než odpověď. Jak mají mít kritické myšlení, když jim neumožníme ani se otevřeně ptát? Vždyť s nastupující AI je evidentní, že bez otázky a touze po poznání, nedostaneme odpověď.“ zdůraznila Kateřina a poukázala na to, že například v Norsku mají učitelé dvakrát do roka zpětnou vazbu od žáků.

 „Zatím by stačilo, kdyby pedagogové alespoň nepředkládali takový obraz člověka, který v mladých lidech podkopává jejich orientaci ke smyslu a ničí jejich enthusiasmus.“ Viktor Frankl